V souladu se svojí předešlou rozhodovací praxí (viz. nález sp. zn. Pl. ÚS 13/12) dospěl Ústavní soud k závěru, že vláda nemůže svým nařízením stanovit, jaké je množství větší než malé.
Tuto kompetenci podle názoru Ústavního soudu má pouze zákonodárce, tedy Parlament České republiky. § 289 odst. 3 trestního zákoníku ve slovech „a jaké je jejich množství větší než malé ve smyslu § 285“, je s odkazem na nález pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 13/12 v rozporu s ústavním pořádkem.
V obdobné věci již Ústavní soud rozhodoval (viz již citovaný nález ÚS 13/12), ale v ustanovení § 289 odst. 3 trestního zákoníku v době projednávání nálezu nebylo předmětem přezkumu a je stále součástí trestního zákoníku.
Ústavní soud tak přisvědčil navrhovateli v tom, že i toto ustanovení, resp. jeho napadená část, stojí na stejných základech, jako část § 289 odst. 2 trestního zákoníku, která byla nálezem sp. zn. Pl. ÚS 13/12 zrušena pro neústavnost. Podstata neústavnosti byla spočívána v porušování principu legality vyplývajícího ze zásady nullum crimen sine lege. Tedy pouze na podkladě zákona může být určité jednání shledáno jako trestné. Uvedená pravomoc však s ohledem na princip dělby moci, nespadá do kompetence vlády, jakožto moci výkonné, ale Parlamentu, jakožto představitele moci zákonodárné.
Je tedy odklizena i druhá interpretační rovina předmětného ustanovení trestního zákoníku. První byla odklizena v rámci již citovaného nálezu ustanovení, který zrušil ustanovení odstavce druhého § 289 trestního zákoníku s odkazem, že nelze připustit, aby se sféra ochrany základních práv a svobod dostala pod pravomoc moci výkonné, která k tomu není oprávněna. Vymezení, které jednání je trestným činem, je podle čl. 39 Listiny svěřeno jen zákonu, k jehož vydání je podle čl. 15, čl. 41 odst. 1, čl. 45 až 48 Ústavy kompetentní pouze Parlament. S odkazem na již uvedenou argumentaci Ústavní soud shledal, že s ohledem na to, že ústavodárce svěřil kompetenci k vymezení skutkové podstaty trestného činu výhradně zákonu, vyloučil tím v jiných případech možnou a žádoucí sekundární úpravu věcí nepředvídatelných v momentu přijetí zákona, podléhající častým změnám, podrobnostem zejména technicistního charakteru, kdy zákonný základ může obsahovat jen to nejpodstatnější.
Plénum Ústavního soudu tak rozhodlo o tom, že je zapotřebí zrušit i další část trestního zákoníku, které zmocňovalo vládu k přijetí nařízení a stanovení, jaké konkrétní množství se považuje za větší než malé v případě omamných a psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů. Současně Ústavní soud rozhodl, že pozbývá platnosti i § 2 a příloha č. 2 nařízení vlády č. 455/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, které rostliny a houby se považují za rostliny a houby obsahující omamnou nebo psychotropní látku a jaké je jejich množství větší než malé ve smyslu trestního zákoníku.
S ohledem na intertemporální pravidla Ústavní soud však neshledal relevantní důvod pro odklad derogace napadeného ustanovení a rozhodl o zrušení dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů. Pro praxi shora uvedené bude znamenat, že po tomto datu bude totiž možné aplikovat výklad zákonného pojmu „množství větší než malé“, k němuž v minulosti již dospěla judikatura obecných soudů. Závěry vedoucí k derogaci se však uplatní teprve ode dne, v němž bude nález vyhlášen ve Sbírce zákonů.
Nosné důvody tohoto nálezu lze uplatnit proto pouze pro futuro (do budoucna), nikoli pro rozhodování soudu o skutcích, k nimž došlo za trvání napadené právní úpravy.
Do budoucna by tak již neměly vznikat pochybnosti o tom kdo má předmětný předpis vydat a v jakém právním předpisu má být množství rostlin a hub obsahujících omamnou nebo psychotropní látku uvedeno.